Fontána mládí

Nejnešťastnější okolnosti mohou nastat během zlomku vteřiny. Cokoli se může stát kdykoli. Nezáleží na tom, jak jste štědrý, jak žijete svůj život… vše se nakonec scvrkne na starý dobrý sociální darwinismus. Pokud nejste způsobilý přežít, nepřežijete. Tak to prostě je.

V moderním světě to někdy tak vypadá. To je obvykle příčinou závažných onemocnění, jako jsou deprese, úzkost a infarkty. Je to neustálá obava, která se vám přivazuje k nohám a táhne vás, kamkoli jdete. Je to svíravý pocit v žaludku, který vám v noci brání spát. Ptáte se, co je to „to“?

Stres. Stres je to, co dělá život těžkým, ale život je stresující. Vzniká tak nekonečný cyklus…

Pro obyvatele malé komunity na Watterlou Ct byl takový život každodenní realitou. V této ulici měl dům sedm lidí. Všichni byli každý den venku, věnovali se podstatným věcem a tvrdě pracovali, aby si udrželi své domovy. Byla to příjemná čtvrť, domy byly hezké. Jeden z nich však byl hezčí než všechny ostatní. O muži, který bydlel na adrese 113 Watterlou Ct, se vědělo jen málo; byl téměř jako mýtus, legenda, která neexistovala. Dům měl tři patra a byl v perfektním stavu. Pozoruhodnější než jeho velikost však byla rozloha pozemku za domem. Někteří odhadovali, že pozemek za domem byl téměř stejně velký jako dům.

V jedenáct hodin večer, jako každý den, Kristen zajela do své garáže. Kristen byla svobodná žena ve věku 24 let. Nedávno dokončila vysokou školu a hledala svůj životní cíl. Když vybalovala nákup z kufru, všimla si něčeho podivného u domu číslo 113. Zdálo se, že kolem něj jsou stavební dělníci, kteří staví něco velkého a propracovaného. Kolem domu také stavěli plot. Zmatená Kristen spěchala dovnitř s nákupem a šla rovnou k telefonu.

„Jamie, viděla jsi ty dělníky?“ vykoktala Kristen.

„Jo, všimla jsem si jich před pár hodinami. Kde jsi sakra byla?“ odpověděla Jamie poněkud ostře.

„…Zdržela jsem se v práci… život je tak stresující, Jamie,“ zakňourala Kristen.

„Ach, já vím, zlato,“ utěšovala ji Jamie. Jamie byla laskavá a starostlivá osoba. S Kristen byly nejlepší kamarádky už od střední školy. Chodily spolu na vysokou školu.

„Takže, nevím, co mám dělat s tím chlapem v práci…“ pokračovala Kristen.

„Podívej, zlato, jdi spát. Ráno přinese nové naděje,“ řekla Jamie moudře.

„Dobře, tak… dobrou noc…“

 

Následujícího rána čekalo na obyvatele Watterlou Ct. překvapení. Každý z nich našel ve své poštovní schránce podivný dopis. Byl napsán na drahém papíře, podobném pergamenu, a na něm byla černým inkoustem načmáraná zpáteční adresa… 113 Watterlou Ct. Konečně se majitel drahého domu možná rozhodl prolomit ledy se svými sousedy. Dopis se ukázal být…

„Formální pozvánka…?“ zeptala se Jamie nevěřícně. „Majitel tohoto domu… ani ho neznáme… ani nevíme, jestli je to ‚on‘!“

[ratings]