Zřejmě napsala i našim dětem, protože obě se v telefonátech, které jsem dostal druhý den, zmínily, že od ní dostaly fotky. Stella měla alespoň tolik slušnosti, že když jsme spolu mluvily, zněla trochu rozrušeně. Jako policista se setkáte s poměrně velkým množstvím lidí z různých oborů, včetně spousty právníků. Upřímně …
„Právě jsem řekla, že je to v pořádku,“ opáčila Violette. „Ano, řekla, Violette,“ odpověděla AJ tiše. „Ale ‚v pořádku‘ není potvrzení, že to skutečně chceš. Občas se budeš cítit rozlítaná a rozpolcená, nebudeš si úplně jistá, co vlastně doopravdy chceš. V takových chvílích můžeš být otevřená návrhům a zkoumání. Ale …
Wilfred Dewhurst byl starý muž. Nebyl zrovna stařec nebo „za zenitem“, ale nepochybně už neměl tolik elánu a energie jako dřív. Teď, když mu táhlo na šedesát, seděl na pohovce, v ruce držel noviny a usrkával mléčný čaj ze starého otlučeného hrnku ozdobeného logem svého oblíbeného fotbalového týmu. Jeho nedávno …
Penny se na sebe podívala do zrcadla. Měla na sobě ne nelichotivé minišaty, které byly odvážné, ale nedělaly z ní děvku. Vynikly v nich její křivky, její prsatá kostra a kulatý pevný zadeček. Vlasy po ramena měla upravené tak, aby jí úhledně visely, volně stažené za rameny. Byla lehce, ale stylově …
„Sakra, nesnáším domácí!“ nadával jsem svému parťákovi Jaxovi, když jsme zastavili před bytovým komplexem. „Jsem s tebou, brácho. Ať už to máme za sebou,“ odpověděl. Téměř všechny domácí výtržnosti, které jsem za třiadvacet let u policie řešil, skončily v klidu po spoustě křiku, výhrůžek a občas i pěstí, ale málokdy …
Jessie měla stejně jako všichni teenageři té doby různé účty na sociálních sítích a byla obzvlášť zkušená v tom, jak na své vrstevníky nastražit podezřelé gagy a videa, až se po ní začali ohánět jako dementní slepice. Tentokrát zveřejnila několik fotografií poněkud zchátralých, téměř mrtvých stromů, na jejichž mrtvých nebo …
Milý deníčku…28. srpna 19.. Nejsem zrovna flirtér… Sakra, co si to namlouvám? Já jsem flirtér. Nestydatý. Automatický. I když, kdyby mi někdo někdy odpověděl ano, asi bych ztuhl. Koneckonců je mi šedesát. Místní komunita nedaleko mého domova každoročně pořádá oslavu Dne zakladatelů. Je to jen na jeden den. Začíná dopoledním …
Stál jsem v novém domě jako omámený. Bylo to poprvé, co jsem sem vkročil od chvíle, kdy můj dědeček před několika týdny zemřel a odkázal mi ho. Měl jsem ho rád, ale když minulý měsíc zemřel přirozenou smrtí, nebyl zrovna mladík. Měl za sebou dlouhou a velmi úspěšnou kariéru jako …
„Vidíš, není to tak zlé!“ svěřila se Blake Dakotě s mrknutím. Než Dakota zvedla pohled k muži trůnícímu před ní, a tentokrát, zbavena i té trochy zbroje, kterou měla, nemohla udělat nic jiného, než okamžitě sklopit zrak zpátky dolů, udělat mimovolný krok zpět a vydat tichý sten plný zoufalství. „Pšššt, …
Dakota se samozřejmě se svým tchánem stýkala už dříve. Ale ten muž ji nepřestával překvapovat. V polovině padesátky, ale silnější než muž o dvacet let mladší. Vysoký, hnědovlasý, s hranatými čelistmi, s den starým strništěm a pronikavýma hnědýma očima, byl to typ, který si vždycky pevně potřásl rukou a nikdy …
Brenda si nemohla přát lepší den. Na letní obloze sice svítilo slunce, ale teplota byla ideální; teplo s jemným, chladivým vánkem. Rozložila si deku a pak si plážové lehátko. Bylo to nízké křesílko na sezení, takové, které jí umožňovalo natáhnout nohy, takže je měla těsně za okrajem deky a prsty …
Když se Dakota, nyní příjmením Conlanová, provdala za Brendena Conlana a dala mu prvorozeného syna, netušila, o kolik víc si vezme tchána než manžela. Brenden byl pohledný a velmi bohatý dědic, který byl navzdory výsadám překvapivě laskavý a velkorysý muž. Možná nebyl nejchytřejším přítelem, jakého kdy měla, jak zjistila, když …
Cítila jsem se potom trapně, seděla jsem zarudlá a udýchaná a všimla si zbloudilé stopy sliny v koutku úst. Stále jsem ji držela za krk a ruku a nebyla jsem ochoten obětovat ani jedno z toho kvůli otření brady. „Promiň,“ řekla jsem. Sera se zatvářila maximálně nedůvěřivě. „Promiň?“ dožadovala se. …
Kousla jsem se do rtu. „Mám tady vážně sexistickou krizi,“ řekla jsem. „Ha, sexistická. To je dobré.“ „Myslím to vážně!“ Sera nastavila tvář do neutrálnějšího výrazu. „Dobře, vážný režim. Pojď do mě.“ „Nedráždi mě!“ „Promiň, já jen… Nechápu, v čem je problém.“ Sera pokrčila rameny. „Bylo by kouzelné, kdybych řekla …
Vrátila mi to stejným způsobem, její nohy nebyly o moc teplejší než moje. Chvíli jsme pak byly v klidu, i když jsem ještě nemohla usnout. Když jsem spala vedle Sery, cítila jsem podivnou směs pohodlí a nepohodlí, a nemohla jsem jedno od druhého oddělit. Dlouho poté, co jsem se domnívala, …
„Myslím, že mám na tvých prsou sopel,“ byla jediná inteligentní věta, kterou jsem nakonec vymyslela. Sera se ušklíbla, upustila od své melodie a pak naplno vyprskla smíchy. Navzdory nedávné záplavě slz – a skutečně smrkání, důstojnosti jsem tu našla jen málo – jsem se dokázala smát spolu s ní. Byla …
A přesto jsem se teď nedokázala zastavit. Ať už jsem byla nepřipravený, nebo ne, prostě jsem se musela zatraceně snažit. **** Mé nejhorší obavy a nejistota se v následujících dnech ukázaly jako neopodstatněné. Obavy měly tendenci vždycky předpovídat horší věci, než se ukázalo ve skutečnosti, když jim byl dán čas. …
„Myslím,“ řekla Sera pomalu, „že mi to možná dochází. Tak nějak chápu, co děláš. Můžeš to trochu zpomalit?“ Pomyslela jsem si, že už to dělám příliš pomalu, ale rozhodla jsem se to neříkat. Přiznávám, že jsem své úsilí rozvíjela a snížila tok na úplně základní smyčku, tak pomalou, jak jsem …
Byla jsem vyčerpaná, zpocená, hladová a neskutečně frustrovaná. Hromada šrotu přede mnou odolávala veškerému mému úsilí. Mohla jsem na to přijít. Věděla jsem, že to dokážu. Vždycky se mi to nakonec podařilo. Ale nebyla jsem si jistá, jestli mi něco jiného, co jsem se naučila, dosud tak neúprosně vzdorovalo. Jako …