Jedna historická

Trávila své dny tak, jak by měla každá dáma – brzy ráno jezdila na své kaštanové klisně, pak se procházela po zahradě, než byl podáván oběd. Odpoledne měla vyhrazené pro vyšívání svých vzorníků (v jejím pokoji bylo lepší světlo) a večery trávila ve Velkém sále s ostatními členy domácnosti. Někdy měli návštěvy, dokonce i zábavu – to se jí líbilo. Byl to jednoduchý život, který nebyl narušen nutností pracovat, jak to musely dělat některé ženy. Dívala se na své ruce, měkké a bez mozolů, a přemýšlela, proč se narodila do tohoto života a ne do jiného. Její manžel byl chladný …

Zavázané oči a stůl

Mám rád pásku přes oči. Mám ji rád, protože díky ní se snaží vnímat ostatními smysly, sluchem, hmatem, čichem, a všechno je tak intenzivnější. Každý dotek je překvapení. Každé nebezpečné šepotání u jejího ucha je nečekané. Uvádí ji to do stavu bezmocného očekávání a dokonce i trochy strachu, protože ví, čeho jsem schopen. I když věděla, co může očekávat, nevěděla, co přijde. Takže jsem jí nejprve nasadil pásku přes oči. Pak jsem ji obdivoval a sledoval svým pohledem a rukama její zadek, záda, ramena, nohy, prsa, krk. „Moje,“ řekl jsem a rukou jsem jí objal a stiskl zadek. „Tohle patří …