Duchovní paroháč 02

  „Jsi tak milý,“ řekla Ann, když mi vylezla na klín. Neměl jsem tušení, na co naráží, ale byl jsem příliš zaujatý, abych se na to ptal. Vytáhla mě do ložnice a svlékla mě. Zhasla světla, nechala rozsvícené jen světlo v koupelně, vlezla do postele a roztáhla nohy v pozvání. Přiblížil jsem se k posteli a náhodou jsem pohlédl na noční stolek. Tehdy jsem zjistil, o čem mluvila. Na nočním stolku byla ta stará dřevěná kachna. Jenže byla zrestaurovaná. Měla nový nátěr a chybějící kolečko bylo nahrazeno. Vypadala téměř jako nová. Byl jsem ohromený. Vím, že jsem ji vyhodil do …

Duchovní paroháč 01

Když se moje právnická praxe konečně začala vyplácet, koupili jsme s manželkou Ann velký starý viktoriánský dům. Stál na pozemku o rozloze dvou akrů a měl krásnou zahradu a bazén. Jelikož se nacházel v mém rodném městě, znal jsem spoustu příběhů o tomto starém místě. Původní majitel ho postavil pro svou ženu a šest dětí. Muž měl pověst brilantního obchodníka, ale byl poněkud excentrický. Dům zůstal v rodině až do smrti posledního dítěte. Z katastru nemovitostí jsem zjistil, že od té doby měnil majitele každých pár let. V průběhu let několik majitelů dům modernizovalo a renovovalo. Jeden přidal bazén, jiný …

Večer venku?

V textové zprávě stálo, že jdou ven, na „večerní výlet, dnes v sedm, buď připravená“. Četla si to znovu a znovu, milovala překvapení. V sedm hodin zastavilo auto před domem, zatroubil a ona vyšla z domu, zamkla za sebou dveře a spěchala k autu. Polibek na tvář a ten vědoucí úsměv jí napověděly, že se dnes večer bude bavit, ale neměla tušení, co ji čeká. Sedla si, on řídil a nakonec dorazili k hotelu.  Po přihlášení ji vzal rovnou do baru, kde seděli a povídali si u drinku, než se k ní otočil a řekl: „Tohle bude ‚večer venku‘ s …

Zavázané oči a stůl

Mám rád pásku přes oči. Mám ji rád, protože díky ní se snaží vnímat ostatními smysly, sluchem, hmatem, čichem, a všechno je tak intenzivnější. Každý dotek je překvapení. Každé nebezpečné šepotání u jejího ucha je nečekané. Uvádí ji to do stavu bezmocného očekávání a dokonce i trochy strachu, protože ví, čeho jsem schopen. I když věděla, co může očekávat, nevěděla, co přijde. Takže jsem jí nejprve nasadil pásku přes oči. Pak jsem ji obdivoval a sledoval svým pohledem a rukama její zadek, záda, ramena, nohy, prsa, krk. „Moje,“ řekl jsem a rukou jsem jí objal a stiskl zadek. „Tohle patří …