Věnováno mé milované

Kathleen Marie… moje žena… moje nejlepší kamarádka… moje milenka… moje spřízněná duše. Ležím tady na naší posteli s hlavou na tvém polštáři, vdechuji tvou vůni s každým nádechem, myslím na tebe, až to bolí. A bolí to… jsi tak daleko. Můj pohled spočívá na albu se třemi fotografiemi, které leží na tvém nočním stolku, a já se ztrácím ve fotkách, na kterých jsi ty… na kterých jsme my. Na té, kde se ohlížíš přes rameno. Tvoje opálená nahá záda jsou zcela odhalená, od hladkých ramen až po roztomilé jamky na zadku. Tvoje oči jiskří, když se usmíváš tím nakažlivým „Kathyiným …

Vždy je to stejné

„Odpusť mi, otče, neboť jsem zhřešila…“ Možná kdybych tam byla, možná kdybych měla příležitost. Neklidně se posunuji na polštáři, kde už tolik lidí hledalo spasení. Už nejsem tady, jsem tam, už to není on, teď je to ON… … Kdybych tam byla, mohl bys mě mít. Kdybych tam byla, mohl bys mi to dokázat. Vezmi si vše, co ti toto rozbité zrcadlo může dát, a rozbij ho ještě víc. Tlač na mě. Tlač na mě až k bodu zlomu a znič mě. Tvé oči se ptají; tlačím ještě silněji. Pomoz mi. Prosím tě. „Necítím to. Necítím to, i když je …