Fontána mládí

„Jak jsem již řekl, přivedl jsem vás sem ze dvou důvodů,“ zopakoval John. „Prosím, posaďte se.“

Tohle nebyl žádný dům. Bylo to sídlo. Byl to božský dům postavený pro božského člověka. Byly tam vysoké podstavce, lustry, nádherný nábytek a několik židlí, ze kterých si dívky mohly vybrat.

„Prvním důvodem je, abych se omluvil,“ řekl John a sám se posadil. „Nikdy jsem nemluvil s žádným ze svých sousedů v žádné čtvrti, kde jsem kdy bydlel. Jsem velmi izolovaný člověk.“

„To je v pořádku…“ řekla Jamie utěšujícím tónem. Kristen protočila oči.

„Myslel jsem si, že jsem šťastný, víte?“ pokračoval John. „Ale teprve nedávno jsem zjistil, že vůbec šťastný nejsem. Potřeboval jsem lidi.“

„Takže jste nás sem přivedl, abyste byl šťastný?“ řekla Kristen trochu podrážděně. Byla trochu zklamaná tím, jaká byla ve skutečnosti pravda o ‚legendárním‘ domě.

„Částečně,“ potvrdil John. John položil hůl na zem vedle sebe a opřel se do koženého křesla. Sundal si také velký černý trenčkot, který měl na sobě. Pod kabátem vypadal John jako normální člověk, měl na sobě džíny a tričko s krátkými rukávy.

„Nemohl jsem si nevšimnout, jak strašný život vedou moji sousedé v této čtvrti,“ vysvětlil John.

„Cože?!” vykřikla Kristen.

„Jste všichni tak vyčerpaní, soustředění na každodenní rutinu,“ pokračoval John. „Proč jste si nenechali vůbec žádný čas na to, abyste si sedli a užili si život?“

„No jasně! Nejsme všichni bohatí jako vy, pane!“ vyskočila Kristen.

„K tomu, abyste si užili život, nepotřebujete bohatství,“ odvětil John klidně.

„Kam tím míříte?!” vykřikla Kristen netrpělivě.

„Drzá holka…“ posmíval se John s nádechem chtíče v hlase. „Prostě mě následujte.“

Bez dalších okolků John sáhl po holi, vstal a začal kulhat ke svému cíli. Dívky ho následovaly, až se Kristen nakonec musela zeptat.

„Proč máte hůl?“ zeptala se důrazně. „Jste mladý. Nepotřebujete ji.“

John se jen otočil a usmál se.

Dívky ho následovaly do dlouhé, temné chodby. Jakmile vešly, dveře se za nimi zavřely. Rozsvítilo se tlumené světlo. Dívky zalapaly po dechu. Stěny místnosti byly prosklené a uvnitř byly malá akvária s rybami všech barev a tvarů. Světle modrá voda se odrážela na podlaze a vytvářela elegantní vlny po celé místnosti.

„Pojďme dál,“ vyzval John.

[ratings]