Šukání, zatímco čekáme na potraviny

Venku prší. Ráno začalo mlhavě a pomalu, ale teď už prší v lijáku. Vstali jsme z postele před pár hodinami, ale kromě přípravy snídaně a vypití dvou šálků kávy jsme se moc nehýbali. Konečně špatné počasí, těšili jsme se, až si oblékneme nové tepláky, a teď máme příležitost. Toužíme po teple. Obvykle by to byl krb, ramen a ten nejhorší vánoční film, jaký si lze představit, abychom se mohli navzájem šťouchat lokty do boků a když to bude nejhorší, ptát se, proč v tom hraje Lindsay Lohan. Ale dnes chceme být po dvojité dávce kofeinu trochu aktivnější. Takže oba začneme …

Výtah

Zírala jsem na svůj odraz v zrcadle dveří výtahu a čekala, až se otevřou a on se mi zjeví. Byl tam každý den po dobu pěti týdnů. Po dvacet pět pracovních dní v kuse přijížděl výtah z garáže s ním už uvnitř. Musel dojíždět do práce, když měl auto. Já jsem byla městská holka, bydlela jsem tři bloky odtud a do výtahu nastupovala v hale. V budově bylo šest výtahů a já vždycky nastoupila do toho, ve kterém už byl on. Po pár týdnech jsem se nemohla ubránit úsměvu, když se dveře otevřely. A on mi vždycky oplatil úsměv, který …

Jen jeden polibek

„Je divné, že za těch šest let, co se známe, jsme se nikdy nepokusili o nic víc.“ Luke bezmyšlenkovitě hladil Jade dlouhé tmavé vlasy a prsty jí prohrabával prameny. Ležela s hlavou na jeho klíně a nohama nataženými po celé délce pohovky. „Proč si myslíš, že to tak je?“ Z televize se ozýval jásot z televizní soutěže a na konferenčním stolku se válely prázdné talíře z večeře, kterou si přinesli s sebou. Záclony byly zatažené a lampa na stolku vedle pohovky vrhala široký oblouk světla do jeho obývacího pokoje. Jade se usmála a zavřela oči, zatímco mu prsty prohrabávala vlasy. …

Blesky

Venku za chladnými skleněnými okny bliká blesk. Téměř okamžitě po světle následuje hrom, který se hlasitě rozléhá vzduchem. Žena se jasně usmívá, oči jí jiskří, zatímco velké kapky deště dopadají na zem. Obklopuje ji čistý a svěží vzduch s pižmovou vůní, hluboce ho vdechuje a nechává všechny smysly kromě zraku, aby ji na chvíli ovládly. Sedí na houpačce na verandě a lehce kopá svými drobnými nožkami, pohybujícími se bosými prsty, do visící lavice. Ta se snadno houpá sem a tam a nese malou tmavovlasou krásku v plynulém pohybu. Teplý hustý vzduch, vlhký od kapek vody z plných mraků nad ní, …

Přes oheň

Věděla jsem, že spěchá za svou matkou do nemocnice, takže jsem se příliš nevyptávala, když mě Cassie požádala, abych za ni zastoupila poslední termín focení pro její kalendář. Měla napjatý termín a protože jsem měla klíče od jejího studia a byla jsem její pomocnicí při jiných foceních a v mnoha aspektech života za posledních 20 let, byla jsem jediný člověk, kterému důvěřovala. A navzdory tématu by mě nikdy nenapadlo jí říct ne. Zkontrolovala jsem fotoaparáty a objektivy a chystala jsem se projít snímky, o kterých jsem věděla, že už budou nahrány v jejím notebooku, když jsem uslyšela venku kroky a …

Setkání

Zaklepání na dveře ji vylekalo. I když v to doufala, nečekala to. Postavila se na špičky, aby se podívala kukátkem, a uviděla, že je to on. Nemohla uvěřit, že opravdu přišel. Část jejího já věděla, že nemůže odmítnout, nemůže se otočit zády k tomu, co mezi nimi bylo. Druhá část jejího já věděla, že ho to zabíjí — přijít sem, být s ní. Zabíjí to, čím byl uvnitř, jde proti všemu, v co věřil, a přesto je tady. Otevřela dveře a napůl očekávala, že odešel, že tam možná nikdy nebyl, že to byl jen lahodný výplod její fantazie. Ale on …

Jemnější pohlaví

Asi jsem věděla, že se to stane. Byly tu malé náznaky, kdybych byla pozornější. Způsob, jakým se dotkla mé paže, když se smála. Způsob, jakým její prsty na chvíli zaváhaly, když mi odhrnula vlas z tváře. Možná to bylo v jejích očích, jasně zelených, usmívajících se, nebo ve způsobu, jakým mi položila ruku na záda, když jsme procházely davem, abychom odešly. Možná jsem je zpočátku podvědomě ignorovala, ale znamení tam byla. Ona to chtěla a já také. Od chvíle, kdy jsem ji uviděla na večírku, jakkoli to zní klišovitě, se naše oči setkaly a přeskočila jiskra. Oddělily jsme se od …

Květina bordelu 02

Nehty se jí zaryly do citlivého masa zápěstí těsně předtím, než udeřila další rána, což z Emmeline vyloudilo další bolestné zasténání. Svým zvráceným způsobem byla bolest příjemná, vítané rozptýlení od rozpaků, které se staly jejím stálým společníkem od vstupu do kanceláře pana Tuckera. Záda měla horečnatě rozpálená, ale bolest jako by jí otupila mysl, zúžila její svět na zvuk rákosky prořezávající vzduch a dala jí na chvíli zapomenout na její bídnou budoucnost. Děvka. Takovou se stala, nebo se jí stane, jakmile z jejího těla a mysli vytluče semínko vzpoury. Alespoň to sliboval pan Tucker, jehož nevěřícně oči se stále vracely …