Mlčeti zlato
Omámená touhou jsem slyšela hlas svého pána, chraplavý a hluboký, plný mužské touhy; šeptal mi téměř neslyšitelně do ucha. Musela jsem se namáhat, zalitá potem, abych svou horečnatou myslí pochopila, co řekl: „Buď potichu, moje miláčku,“ příkaz bez velkého hlasu. V příštím okamžiku můj chlapec vykřikl zmateně, když pocítil proniknutí Jeho tlustého penisu do mého bolavého těla. „Buď potichu?“ mé nervy hlasitě zpívaly, zatímco slzy radosti naplnily mé podzimní oči. „Buď potichu?“ vykřikl můj hlas uvězněný v liliově bílém hrdle. „Zůstaň němá?“ Pýcha růžového poupěte se tyčila do vzduchu, dotázala se vteřinu předtím, než pocítila teplo Jeho úst. Jazyk, který …