BezTabu

Amirahiny oči rychle mrkaly, jako by se chystala upadnout do hlubokého spánku. Třesoucí se ruka se natáhla k barmance, když se vrátila k Zizi, což vyvolalo úsměv na tváři ženy s prázdným pohledem. „Ještě… ještě,“ zachraptěla Amirah a jakmile slova opustila její oteklé rty, propadla záchvatu polovědomého chichotání. Nebyly… nebyly vždycky tak velké. Tak… šťavnaté. Nazli si olízla své vlastní a cítila, že i ty její se zvětšily. Byly příjemné. Ona… ne. Už ne. Ještě před pár minutami by se Nazli nenáviděla za to, že si to užívá. Teď, když věděla, jak příjemné to je, jak hluboké potěšení ji čeká …

Bez jediného slova se dívky natáhly a nervózně uchopily červené nápoje. Nazli si úlevou vydechla a opatrně se napila – jen aby se podívala na Amirah a zjistila, že ten nápoj vypila na ex. Po vypití červené třpytivé tekutiny sklonila bradu, znovu si olízla rty a začala se hlasitě smát – tak hlasitě, že to bylo slyšet přes hudbu. „Oh, můj bože!“ zvolala a vrátila sklenici barmanovi. „Potřebuju další!“ Na okamžik měla Nazli pocit, jako by hudba – nebo spíše zlověstný a neustálý binaurální hukot pod hudbou – vynechala jeden takt. Neměla by Amirah nechat být tak neopatrnou, že? Jeden …