Jedna historická

Trávila své dny tak, jak by měla každá dáma – brzy ráno jezdila na své kaštanové klisně, pak se procházela po zahradě, než byl podáván oběd. Odpoledne měla vyhrazené pro vyšívání svých vzorníků (v jejím pokoji bylo lepší světlo) a večery trávila ve Velkém sále s ostatními členy domácnosti. Někdy měli návštěvy, dokonce i zábavu – to se jí líbilo. Byl to jednoduchý život, který nebyl narušen nutností pracovat, jak to musely dělat některé ženy. Dívala se na své ruce, měkké a bez mozolů, a přemýšlela, proč se narodila do tohoto života a ne do jiného. Její manžel byl chladný …

Letní bouře

Zajímalo by mě, jestli by mě měla raději, kdybych se ji pokaždé snažila překvapit, ale nemůžu se ubránit tomu, že jí přináším stále stejné dárky. Láhev tawny, bonboniéru a květiny. Přijímá je se stejným laskavým úsměvem, jako když nastupuji do jejího auta s batohem. Je to poprvé, co spolu budeme spát. Na verandě připraví stůl, ořechy, čokoládu, víno… Bavíme se o vymoženostech a brzy ležím u jejích nohou a masíruji je, zatímco si povídáme. Její přítomnost je osvěžující jako mořský vánek, který se dotýká naší kůže. Dnes večer je znatelně teplo, ale vlhkost vzduchu slibuje bouřku. „Tak moc jsi mi …

Zlom mě

Řekla: „Bude to znít šíleně.“ To mě zaujalo, protože věci, které jsme do té doby dělali, věci, které jsem jí dělal, by mi v jiném kontextu mohly vynést zatčení. Vzhledem k tomu, co bylo pro nás přijatelné, muselo být podle našich měřítek šílené něco dost intenzivního. Ani jeden z nás se nebál posouvat hranice nebo experimentovat s bolestí a provazy. „Chci, abys mě zlomil.“ Její slova mi rozbušila srdce. Řekl jsem jí, že to vůbec nezní šíleně a že až přijede, připravím pro ni Židli. Židle je modrá, bez područek, vyrobená z chladného, nemilosrdného dřeva řezaného v rovných liniích. Její …

Lekce pro manželku

Klaply dveře auta a na silnici mokrou od deště dopadly kvalitní polobotky. Neal se rozhlédl po číslech domů a našel dveře, které odpovídaly popisu v dopise. Ještě, než je otevřel, několikrát se nadechl a promnul si vlasy. Věděl, že po tomhle dlouho toužil. Ale teď to bylo tady a on nevěděl, jak bude reagovat. A jak ona. Vzal za kliku, prošel krátkou chodbičkou a vstoupil do místnosti osvětlené několika zářivkami. Mohlo by to být skladiště nějakého obchodu, teď tu ale byla jen jedna položka. Uprostřed na paletách bylo něco přikrytého bílým potahem. Jinak nikde nikdo, holé stěny, zkrátka místo, kde …